Oxid titaničitý, nesprávně interpretované barvivo – jde spíše o riziko, ne o nebezpečí

MSDS-europe – Oxid titaničitý

Klíčová fakta o oxidu titaničitém

Oxid titaničitý (chemická značka TiO2) je bílý, jemnozrnný prášek, který se v přírodě vyskytuje jako minerály rutil nebo anatas.

Jeho nejdůležitější použití je při výrobě barev a laků, papíru a plastů, což představuje přibližně 80 % světové spotřeby oxidu titaničitého. Další použití jako pigmentu, např. tiskařské barvy, pryž, kosmetika a potraviny, představuje dalších 8 %. Zbytek se používá v jiných oblastech, jako je výroba technického čistého titanu, skla a sklokeramiky, elektrotechnické keramiky, kovových patin, katalyzátorů, elektrických vodičů a chemických meziproduktů.

Oxid titaničitý je oblíbenou složkou barev a odhaduje se, že se nachází ve 2/3 všech komerčních barev. Podle průzkumu z roku 2018 byla celková hodnota komerčně dostupných barev obsahujících oxid titaničitý 13,2 miliardy USD.

Pokud jde o kosmetické použití, používá se v malých množstvích jako zahušťující, zmatňující pomocná látka a ve větších množstvích jako fyzikální ochrana před sluncem v podobě opalovacího krému, protože oxid titaničitý také odfiltrovává škodlivé UV paprsky.

Na základě přílohy II nařízení (ES) č. 1333/2008 byl oxid titaničitý od 20. ledna 2019 povolen jako potravinářská přídatná látka (barvivo) s kódem E171. Úlohou E171 je zintenzivňovat barvu potravin a dodávat potravinám atraktivnější vizuální podobu.

V rámci přezkumu bezpečnosti potravin z roku 2016 se upozornilo na možnost, že oxid titaničitý může mít při požití nepříznivé zdravotní účinky. Analýzy distribuce velikosti ukázaly, že šarže potravinářského TiO₂ se skládají v průměru z 50 % z částic o průměru menším než 100 mikrometrů a vždy obsahují frakci v nanoměřítku, která je nevyhnutelným vedlejším produktem výrobních procesů.

Studie jednoznačně nevyloučily možnost účinků poškozujících geny nebo mutagenních účinků. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) po přezkoumání tisíců studií na toto téma v posledních letech dospěl k závěru, že oxid titaničitý není bezpečný pro použití jako potravinářská přídatná látka. Evropská komise a členské státy zvažují na základě studie EFSA přísnější regulaci používání oxidu titaničitého v potravinářském průmyslu.

Podle současného nařízení CLP neexistuje pro oxid titaničitý žádná povinná klasifikace nebezpečnosti. Nedávno publikované studie však naznačují, že vdechování jeho prachu může způsobit rakovinu. Komise proto přijala zrychlený postup pro přijetí pozměňujícího nařízení CLP (NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2020/217), které bude povinné od 1. října 2021, se silným důrazem na přísnější klasifikaci nanočástic obsahujících oxid titaničitý.

Rozhodnutí o oxidu titaničitém by mohlo být precedentem pro chemikálie s podobnými škodlivými vlastnostmi a v sázce je mnoho. Ještě před několika lety hrozilo, že obavy o veřejné zdraví a práva pracovníků – podložené vědeckými poznatky a právními předpisy – budou obětovány taktikám průmyslu na odvedení pozornosti, včetně nákladů, nadměrné regulace a volného obchodu.

 

Co nařízení obsahuje o oxidu titaničitém?

Za prvé, v nařízení je uvedeno odůvodnění pro přísnější klasifikaci: protože rakovina plic způsobená oxidem titaničitým může souviset s vdechovanými částicemi oxidu titaničitého, je žádoucí tyto částice blíže prozkoumat. Předpokládá se, že toxicita pozorovaná v plicích a následný rozvoj nádoru jsou způsobeny usazenými nerozpustnými částicemi oxidu titaničitého.

 

Příloha I nařízení obsahuje nový požadavek na označování produktů obsahujících TiO2.

Kapalné směsi obsahující alespoň 1 % částic oxidu titaničitého o průměru 10 μm nebo menším musí být označeny následující větou:

EUH 211 – Pozor! Při postřiku se mohou vytvářet nebezpečné respirabilní kapičky. Nevdechujte aerosoly nebo mlhu.

Štítek na obalu pevných směsí obsahujících 1 % nebo více oxidu titaničitého musí obsahovat tuto větu:

EUH 212 – Pozor! Při použití se může vytvářet nebezpečný respirabilní prach. Nevdechujte prach.

Kromě toho štítek na obalu kapalných a pevných směsí určených pro použití mimo domácnost, které nejsou klasifikovány jako nebezpečné, ale jsou označeny větami EUH211 nebo EUH212, musí obsahovat také větu EUH210.

 

Příloha III nařízení stanoví novou povinnou klasifikaci nebezpečnosti TiO2 a podmínku klasifikace.

Oxid titaničitý (č. CAS 13463-67-7) je klasifikován v třídě nebezpečnosti Karcinogenita, kategorie 2, spolu s větou o nebezpečnosti H351 – Podezření na vyvolání rakoviny (vdechování), je-li přítomen ve formě prachu obsahujícího alespoň 1 % částic s aerodynamickým průměrem 10 μm nebo méně.

V případě směsí obsahujících oxid titaničitý se klasifikace jako „Podezření na vyvolání rakoviny při vdechování“ vztahuje pouze na směsi ve formě prášku obsahující oxid titaničitý ve formě částic s obsahem nejméně 1 % a s aerodynamickým průměrem nepřesahujícím 10 μm nebo začleněným do takových částic.

Pracovníci používající prášek TiO2 by však neměli propadat panice. Během výrobního procesu může skutečně dojít k expozici prachu oxidu titaničitého. Na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni však existují předpisy týkající se expozice a ochrany pracovníků. Kromě toho v experimentech na potkanech uváděných agenturou ECHA se používaly nerealisticky vysoké hladiny oxidu titaničitého, jež by ve výrobním prostředí nebyly povoleny. Dodržováním příslušných norem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro výrobní technologii lze expozici ohrožující zdraví pracovníků minimalizovat.

Průvodce ke klasifikaci a označování oxidu titaničitého

 

Související užitečné informace

 

Doporučení servisu

 

OK